Obrázek Afriky v médiích se od mého dětství nezměnil. V televizi, v novinách, i na internetu se pořád objevují hladové děti, zprávy o suchu a hladomoru. Tyto zprávy z Afriky nejou lživé. S rodinou žijeme v jihoafrické zemi Zambii a v roce 2018/2019 lidé zde umírali hlady. Lidé zde neumírali hlady, protože by v okolí nebyl dostatek jídla, ale protože se do této oblasti dostala potravinová pomoc pozdě. Chybujeme v identifikaci příčin hladomoru a v jejich řešeních.
Každý si utvoří jiné představy o tom, co vidí. Když jsem poprvé přijela do města v Mongu v západní Zambii, okouzlila mě místní příroda a umění lidí přežít v podmínkách, na které v Evropě už nejsme zvyklí. Ale mnoho lidí, kteří do Mongu dorazí, vidí chudobu, hladové a nevzdělané děti, pro které cítí lítost. V Africe se musíme odprostit od našeho pohledu na život a nahlížet na život odlišně. V Evropě jsou města symbolem pokroku a všichni, kteří ve městě žijí, by měli prospívat. To samé očekáváme od afrických měst a málokdo má možnost navštívit africké vesnice, kde je život jiný.
Tradičně africké rurální oblasti zásobovali města jídlem a dalšími potřebami, protože město nebylo schopno toto vyprodukovat samo. V 80. letech mnoho zambijců odešlo z velkých měst zpět na vesnici za lepším životem (pokles ceny mědi na mezinárodním trhu přilákal obyvatele zpět do rurálních oblastí). Manželova teta opustila hlavní město Lusaka v roce 1988, kde měla zaměstnání a dokonce vlastnila auto, ale odešla na vesnici věnovat se farmářskému životu.
Dnešní realita je odlišná, vesnice již nejsou schopné zásobovat města potravinami a tuto odpovědnost převzali velké neziskové i ziskové organizace. Potravinová pomoc, která byla vyprodukována na Ukrajině je složitě dovážena do Afriky. Chemická hnojiva a pesticidy jsou ve velkém distribuovány farmářům skrze místní vlády. Opět jsme naši evropskou představu o chudém venkové promítli do africké reality. Představa toho, že africká vesnice není schopná vyprodukovat dostatek jídla pro své obyvatele ve městě, je mylná a místné lidé to tak dělali po staletí. Mylná představa je také, že africké vesnice budou produkovat jídlo po evropském vzoru na velkých kukuřičných polích pomocí chemie.
Základ přežití v Africe je diverzita a to včetně biodiverzity, tak i potravinové různorodosti. V afrických lesích a rurálních oblastech se nachází dostatek jídla, které nikdo nesbírá, nejí a nepečuje o tyto přírodní zdroje. V oblasti, kde jsem zažila hladomor před 4 lety, se v tu samou dobu v místních lesích nacházeli tisíce tun hub. Sběr a dovoz těchto hub by byl rychlejší a levnější, než dovoz potravinové pomoci z Ukrajiny. Na naší organické farmě a v okolí, každý rok sbírame stovky kilogramů nutričních mongongo ořechů, které dnes nikdo nejí. V minulosti mongongo ořechy byly hlavní součástí jídelníčku místních lidí včetně dalších lesních produktů. Avšak tyto potraviy se neslučují s našimi evropskými znalostmi a představami, jak by měl jídelníček vypadat. Manželova pochoutka v podobě sušených housenek se jistě neslučuje s chutí mnoha lidí, to ale neznamená, že potravina ztratí svoji nutrici a hodnotu pro ostatní, kteří si na ni pochutnají.
Dle naší představy toho, co by měli lidé jíst, určujeme, co by lidé v Africe měli pěstovat a pokud toho nejsou schopní, tak jim ty potraviny dovezeme. Úplně zapomínáme na to, že Afrika není kus země, kde se nenachází vůbec nic, ale má své vlastní zdroje (a to nejen ropu, zlato, diamanty, měď, a další). Kompletně jsme znásilnili myšlení lidí, že jsou neschopní cokoliv vypěstovat nebo neznalí toho, co by měli jíst.
Bohužel k tomuto myšlení nás nevede neznalost, jako spíše chamtivost. Pokud dovolíme africkým zemím, aby byli soběstačné, přijdeme tak o presperující trh výroby a dovozu zěmědělských potřeb, včetně chemických hnojiv, pesticidů, různých technologií, a dalších. Zároveň potravinová pomoc se stane zbytečnou, a tím i práce některých ziskových i neziskových organizací. To by nejvíce uškodilo lidem ve vyspělých zemích, protože jejich příjmy a zaměstnání by bylo ohroženo. A tak budeme dále pokračovat v prezentování Afriky, jako hladové, abychom si udrželi vlastní postavení ve světě. Média by měla být připravená informovat o pravdivé biodiverzitě Afriky, protože i africké pouště mají svoji biodiverzitu (stromy baobabu, amaruly a mongongo rostou v písečných oblastech rozšířené pouště Kalahari a všechny plody těchto stromů jsou nutričně výživné). Média by měla upozorňovat na tuto skutečnost, jak je to s jídlem v Africe, aby se zamezilo ovládání světa skrze potraviny.
Evropské farmaření v Africe
Tradiční africké farmaření
Plod baobabu